Existují situace, kdy má zaměstnanec v případě výpovědi ze strany zaměstnavatele ze zákona nárok na finanční odstupné. V podstatě se jedná o odškodné, jehož úlohou je adekvátní kompenzace nečekané ztráty příjmu.
Mezi takové situace nejčastěji patří ukončení poměru z důvodu snižování stavů, zrušení vaší pracovní pozice či pobočky. Zaměstnanec musí obdržet finanční odstupné, jež má nahradit náhlou ztrátu příjmu až na několik měsíců.
Odstupné znamená finanční vyrovnání mezi zaměstnavatelem a jeho zaměstnancem, s nímž byl ukončen pracovní poměr za určitých zákonem stanovených podmínek. Odstupné a podmínky jeho poskytnutím upravuje zákoník práce č. 262/2006 Sb.
Nárok na odstupné vzniká pouze za určitých podmínek. Výpověď musí být podána zásadně ze strany zaměstnavatele. Zaměstnanec, který pracovní poměr ukončí z vlastní vůle, nárok na odstupné nemá nikdy. Nárok odstupné se netýká ani případů, kdy pracovní poměr končí v rámci poměru sjednané na dobu určitou.
Výpověď ze strany zaměstnavatele neznamená automatický nárok na vyplacení finančního vyrovnání. Záleží na okolnostech a důvodech rozvázání pracovního poměru. Například za hrubé porušení pracovních povinnosti propuštěný zaměstnanec žádné odškodné nezíská.
Chyba musí být na straně zaměstnavatele, například:
Výpočet výše odstupného je stanovena zákonem a odvíjí si od délky trvání pracovního poměru:
Maximální výše odstupného není zákonem stanovena. Zaměstnavatel může zaměstnanci nabídnou i vyšší odstupné. Není-li ve smlouvě domluveno jinak, je zaměstnavatel povinen odstupné vyplatit v nejbližším výplatním termínu po ukončení pracovního poměru.
Nejčastěji nastává problém s vyplacením odškodného, pokud zaměstnavatel zbankrotuje a ukončí činnosti. Zaměstnavatel totiž musí vyplatit velké množství pracovníků a kvůli špatné ekonomické situaci to může být problém.
V takovém případě se zaměstnanci mohou obrátit na příslušný Úřad práce ČR, který může vyplatit odstupné, pokud tak neučinil původní zaměstnavatel. Toto odstupné je osvobozeno od zdravotního a sociálního pojištění i od daně z příjmů fyzických osob.
Dále existuje situace, kdy je zaměstnanec povinen už vyplacené odstupné vrátit, a to pokud zaměstnanec začne znovu pro stejného zaměstnavatele pracovat ve lhůtě, která odpovídá násobku výdělku, z něhož bylo odstupné vypočítáno.
V případě odstupného ve výši tří měsíčních platů to jsou tři měsíce, během kterých by se k zaměstnavateli neměl vrátit, nechce-li o finanční odškodné přijít. Zaměstnavatel o vrácení odstupného musí nejprve požádat, nejde o automatickou povinnost.
Za odstupné nejsou vyžadovány povinné odvody na pojištění. To znamená, že propuštěný obdrží vyšší částku, než by dostal v podobě běžné výplaty. Odvody se týkají pouze daní.
Odstupné musí být zdaněno a to daní z příjmů ve výši 15 %. Výjimečně se zdanění může vyšplhat na zvýšenou sazbu 23 %. Platí to pouze pro případy, kdy je hrubý měsíční příjem včetně odstupného vyšší než 155 644 korun.
Pokud zaměstnanec obdrží finanční odstupné, ztrácí nárok na podporu v nezaměstnanosti a to po celou dobu, za kterou mu bylo odškodné vyplaceno. Podpora mu tedy začne být vyplácena o jeden až tři měsíce dle výše odstupného později. Zákonná lhůta pro vyplácení podpory se nemění a zůstává stejná.
« Lze nevyčerpanou dovolenou převést do dalšího roku? Jak na to? | Víte, kolik “bere” prezident České republiky? »
